Jednoho dne se u mě octnul malej zajíc, uhnízdil se mi na sedačce a přes veškeré mé žádosti o vystěhování se z ní již nehnul. Protože vypadal docela roztomile, nechala jsem se obměkčit a milému zajícovy udělila domovský azyl. 

Když mu byly dva měsíce, byl naprosto neškodnej, ale sotva začal dospívat, jeho potenciál obrovsky vzrostl. Začal mým psům i  mě dokazovat, že je již sexuálně zdatný a že rozhodně není k zahození. To také dodnes deklaruje velmi vkusně vyvedenými loužemi, kterých na podlaze není nikdy dost. Sedačku začal pojídat z důvodu neustálé sexuální frustrace, neboť ani jeden z mých psů jeho nabídky k sexu zatím nepřijal. Zajíček je kromě toho všeho i hendikepovanej. Je blběj a nevidí na jedno očičko. Nevím co z toho je horší. Nevím kam si mám jít stěžovat a nevím zda existuje nějaká linka důvěry pro týráné páníčky, každopádně se snažím zajícovi dopřávat veškerý jím požadovaný komfort. Po mnoha zkušenostech již například vím, že ovoce i zelenina musejí být řádně předkrájené a  nikoli v celku, dále, že zvykem jeho výsosti je přes den odpočívat, takže ho smím vyrušovat, pouze v případě ručního servírování jednotlivých kousků ovozelu. Nic jiného není dovoleno. Večer, pokud je zajíček správně naladěn je čas k malému zalaškování – zajíček chce abych ho proháněla a s veselým výskotem si to užívá. Ovšem nesmím přehnat míru. To se pak výsost nakrkne a už s ním pak není kloudná řeč. Pokud se zajíčkovi podaří nějaká obzvláště pěkná loužička, nesmím ji kritizovat, ale  naopak ji  hrdě vychválit, neboť  taková loužička je znakem mužnosti a ušlechtilosti jeho výsosti. Stačí jeden můj blbej pohled a zajíc je nasranej.

Teprve nedávno jsem zjistila, že ten malej hajzlík si začal psát vlastní zápisník a navíc ho ještě šíří po internetu. Zajícův zápisník

Dnes byl spuštěn náš nový blog. Prosím sledujte jej, budeme se snažit přinášet vždy aktuální informace. Číst zprávy tohoto blogu je možné i přes RSS kanál.